Nenávist k Lisabonské smlouvě je, jak by řekl Václav Klaus, „prázdná a falešná“. Proč? Protože odpor k ní je u nás založen na zneužití národních traumat. Co dobrého nám ale přinesla?
Často se setkáváme s argumentem, že Evropská unie je dnes úplně jiná, než když jsme do ní vstupovali. Pokud tím „jiná“ myslíme „silnější“ – schopná zajistit vakcíny a postavit se Putinově Rusku – tak to vůbec nevidím jako špatný vývoj. EU je silná hlavně tak, jak jednotné jsou její členské státy. A k posílení EU přispěla i Lisabonská smlouva: Vznikl stálý předseda Evropské rady, který pomáhá jednoty mezi státy dosáhnout. Byl také posílen vysoký představitel – koordinátor zahraniční politiky.
Co dalšího Lisabonská smlouva přinesla? EU je díky ní přehlednější a demokratičtější. Jistě, je stále komplikovaná a vzdálená. To jsou problémy, které potrvá dlouho překonat. Lisabon ale posílil pravomoci Evropského parlamentu, takže naši přímo volení zástupci mají větší roli při tvorbě „evropských zákonů“. Parlament má také silnější slovo při výběru předsedy*kyně Evropské komise. Byla zrušena komplikovaná struktura tří pilířů. Smlouva také zavedla do primárního práva Listinu základních práv EU – což by možná překvapilo všechny, podle kterých je Lisabon nějakým „totalitním“ dokumentem.
Tak proč je tedy tak kontroverzní? Václav Klaus, kterému mimo jiné vadilo posilování přímo voleného Parlamentu, ji dlouho odmítal podepsat. Nakonec si vyžádal několik podmínek odůvodněných tím, že by její schválení vedlo k otevření majetkových nároků odsunutých Němců. Tehdejší vládní analýza toto tvrzení vyvrátila a tento mýtus už dnes málokdo zná. Ale pachuť v ústech Čechů zůstala. Dodnes si mnoho lidí myslí, že Lisabon mnohonásobně zvýšil pravomoci EU, že se ČR stala protektorátem Bruselu. Nic z toho samozřejmě není pravda, do Parlamentu volíme ve svobodných volbách a v Radě EU, které právě předsedáme, rozhodují i naši ministři.
Jsou tedy vůbec nějaké důvody ke kontroverzím? Častým argumentem je, že Lisabonská smlouva je jen přepsaná Ústava pro Evropu, kterou odmítli Francouzi a Nizozemci v referendech. To je sice pravda, ale prvky Evropské ústavy, které lidem v těchto referendech vadily, byly z texu odstraněny. Kontroverze vyvolává i opakování referenda o Lisabonské smlouvě v Irsku, ale i zde po odmítnutí došlo k ústupkům. Kdyby Irům nepřišly dostatečné, napodruhé by ji neschválili.
Když nejsou obyvatelé některé země EU s něčím spokojeni, je podle mne lepší text upravit a najít kompromis, se kterým budou všechny strany spokojeny, než ho celý shodit ze stolu. Na tom je ostatně Evropská unie postavena.
Adam Trunečka
předseda mSTAN Praha
