Jak jsem se stal součástí německých voleb? A jaké to bylo? Jedním slovem – skvělé. Vezmu to ale od začátku. Když jsem se dozvěděl o možnosti reprezentovat mSTAN v Berlíně na události pro mladé politiky z celé Evropy, tak jsem ani na minutku nezaváhal, neboť taková šance se neobjevuje každý den.
Volby se konaly v neděli 26. 9. Já jsem vyrazil už v úterý. Hned po příletu mě ohromilo nové berlínské letiště, které je v provozu teprve jen pár měsíců. Odvoz z letiště byl potom vítanou věcí, neboť jsem se do hotelu dostal brzy a měl jsem celé odpoledne jen pro sebe. Vydal jsem se tedy na řádnou prohlídku centrem.
Samozřejmě jsem potom meškal, takže jsem si pronajmul elektrickou koloběžku a zkusil jí v tom berlínském provozu, který je přátelský k cyklistům. No… řidiči jsou tam v zajetí cyklistů, takže tam nikomu nepřijde divné kličkovat mezi auty mimo svůj pruh, jezdit po chodníku, přechodu, a to i třeba v protisměru. Víte co je ale nejlepší? Že to můžete zaparkovat kde chcete a ještě je ta jízda skoro zadarmo.
Všechno jsem pak naštěstí stíhal, takže jsem vyrazil na první bod programu – seznámení se. Ostatní účastníci byli z okolních zemí (s výjimkou Rakouska), Maďarska a dokonce Moldavska. Z ČR jsme měli nejpočetnější delegaci, neb jsme tam byli hned tři. Celý ten týden bylo zajímavé s nimi vést různé politické, ale vlastně i nepolitické, diskuse.
Program jsme měli vskutku nabitý. Všechny přednášky a diskuze, které se týkaly nadcházejících voleb měly ovšem jedno společné – všichni věděli, že se něco výrazně změní. Já osobně jsem koneckonců nikoho jiného v čele Německa nezažil resp. když mi byli asi tři, tak byl kancléřem Gerhard Schröder , ale to mě politika ještě dvakrát nebrala.
V centrále CDU jsme potom měli čest promluvit s ředitelem pro zahraniční vztahy. Ten se věnoval zejména hrozbě koalice „rot-rot-grüne“, která konzervativní CDU rozhodně nenechávala klidnou. Také nebyl jediný od koho jsme to ten týden slyšeli. Nebál bych se tvrdit, že se toho báli snad všichni. Obavy byly ovšem oprávněné, neboť reálně hrozil vznik této hrůzostrašné koalice. Úkrok doleva, který převedla SPD, ji to totiž nejenže umožnil, ale SPD ji taky apriori nevyloučila. Teď s odstupem už s jistotou můžeme říct, že tento scénář nenastane, protože Die Linke (krajně levicová strana, která chce zrušit NATO) nedostala dostatek hlasů a na většinu by jim to nestačilo. Tou smutnější zprávou ovšem bylo to, že CDU volby prohrála a kouzlo Olafa Scholze, byť těsně, zvítězilo.
Mimo to jsme také navštívili Sasko. V Drážďanech jsme si popovídali o problémech spolkové republiky s ministrem pro federální záležitosti Oliverem Schenkem. Byl jsem překvapen, že problémy, které mají, jsou velmi podobné těm se kterými se potýkáme u nás v Karlovarském kraji, tedy odcházení mladých lidí z regionu a stárnutí obyvatelstva. Pan ministr se nám také pochlubil s plánem na výstavbu továren mikročipů. To by nejenže zvedlo ekonomickou úroveň regionu, ale také jeho strategický význam v evropském měřítku. S tím už mají ale zkušenosti. Takové letiště v Lipsku a jeho význam pan ministr zmínil hned několikrát.
Kousek od ministerstva se potom nachází tzv. skleněná továrna Volkswagenu. A protože jsem fanoušek do aut, tak jsem se tam cítil, jak dítě v hračkárně. Kromě toho, že jsme si prohlédli celou linku výrobny modelu ID.3, tak jsme si mohli prohlédnout i ostatní elektrické modely a jejich koncepty.
Podívali jsme se také do Torgau, kde jsme dostali historický výklad o tom, jak se spojenecká a sovětská vojska potkali na Labi. Zajímavostí města je také obrovská radnice za kterou by se nemuselo stydět ani stotisícové město.
Poslední den před odjezdem jsme také navštívili kandidáty v několika berlínských čtvrtích. Bylo zajímavé sledovat, jak je město rozličné a jak každý z kandidátů vedl úplně jinou kampaň. První kandidát, kterého jsme navštívili, byl Thomas Heilmann, ten kandidoval v tradičně sociálnědemokratickém obvodě a na úspěch si moc nevěřil. Ve volbách nicméně uspěl a přímý mandát získal. Druhý kandidát, Klaus-Dieter Gröhler, vedl kampaň velmi aktivně, koneckonců už v tomto obvodě kandidoval po třetí a chtěl ve svém už osmiletém mandátu pokračovat. Všichni zainteresovaní byli přesvědčeni, že mandát získá a to i přesto, že v obvodě šel proti dosavadnímu berlínskému starostovi. Bohužel skončil až třetí a do Bundestagu se dostal končící berlínský starosta z SPD. Poslední kandidát, kterého jsme navštívili, byl Kevin Kratzsch. Ten kandidoval v obvodě Kreuzberg v centru Berlína, kde CDU sbírá jednociferné výsledky, a tedy už od začátku věděl, že to pravděpodobně nebude velké vítězství. A taky nebylo. Co mě ovšem zarazilo, byla velká hostilita kolemjdoucích, jak vůči kandidátovi, tak vlastně i vůči lidem, kteří si ho třeba jen přišli poslechnout. Říkat, že prodávat fet uprostřed města není v pořádku a neměla by to být norma, se prostě v centru Berlína nenosí. V obvodě získali Zelení téměř 50 %.
Závěrem bych chtěl poděkovat mSTANu, díky kterému bych tuto možnost nikdy nedostal a také Konrad Adenauer Stiftung, který celou tuto akci organizoval. Nemohu opomenout ani Junge Union, jejíž členové se o nás celou dobu náležitě starali a odpovídali nám na naše zvídavé otázky týkající se Německé politiky. Ještě jednou díky za takovou skvělou zkušenost! Chtěl bych každému, kdo třeba zvažuje zdali se zapojí do nějaké události vyžadující cizí jazyk, opravdu doporučit, ať do toho jde. Nebojte se toho, ostatní nekoušou!
Oldřich Horák, tajemník spolku
